Předčasné ukončení v psychoterapii

Je opakujícím se pravidlem, že kdykoliv se objeví nutkání ukončit terapii a už se nevrátit, je to právě ten čas, kdy potřebujete terapii nejvíce. Nejlepší obranou proti tomuto nutkáni je mluvit o tom na stejném místě, z něhož se pokoušíte odejít.

Protože psychoterapie je kritická, vážná a dokonce život zachraňující služba, máme obzvláště vysoké nároky na perfektní každodenní zvládání terapeutické role a terapeuty samotné. Ovšem ne všichni terapeuté budou se budou dobře hodit ke všem klientům. Zatímco jeden klient vyžaduje přímé odkrývání svého vnitřího života, jiný vyžaduje jemnější přístup atd. V ideálním případě bychom předstoupili před terapeuty s dobře formulovanými, rozumnými důvody pro ukončení psychoterapie. Ale kdyby jsme všichni ideálními případy, k čemu by na světě byla psychoterapie? A tak i samotné ukončení může být terapeutické.

Lidé opouští terapie z mnoha důvodů, nejčastějšími jsou tyto uvedené níže.

 

  1. Terapeut se mě „dotknul“”

Žádný psychoterapeut není všemocný, není bohem.  Jsou to také jen lidé. A stejně tak jako ostatní lidé dělají chyby. Zcela konkrétně vám neporozumí, něco si nepamatují, nebo něco vidí z jiné stránky. A všechny tyto „chyby“ se mohou přihodit během hlubokého a osobního vztahu, který mezi sebou máte. Ba právě kvůli tomuto vztahu můžete být naštvaní na to jaký byl, byla či nebyl, nebyla. Pokud jste v terapii po nějaký čas, je téměř pravidlem, že se někdy na svého terapeuta naštvete.

Přes všechny tyto nepříjemnosti to může být velká příležitost. Většina lidí má v životě potíže s konfrontacemi. Je možné se nechat unést a ječet, nebo se uzavřít a spolknout to. Cokoliv z toho uděláte, není to to, čemu říkáme ideální. Pro vás. Pokud něco z toho cítíte ke svému terapeutovi, je možné vyzkoušet jiné chování a ne jen krajní možnosti uvedeny výše.

Pokud je psychoterapeut člověkem na svém místě, tak vás uslyší a pomůže vám projít vším co se ve vás děje, tak, aby jste nebyli v pocitech „chyceni“. Nebude vám to vymlouvat, ani nezačne plakat, ani vám to „nenandá“ zpátky. Bude to jiná situace od norem, které znáte a právě proto uklidňující.

Můžete prozkoumávat, jak se cítíte a dívat se na to, jak vás to informuje o vaší práci v terapii. Terapeutovi to může dokonce pomoci vám lépe rozumět a výsledkem může být, že si začnete být bližší a vaše další terapie bohatší.

2. “Už si to nemůžu dovolit.”

Když se nám zhorší finanční situace, první odpovědí je zbavit se zbytečností navíc jako posilovna, restaurace a také bohužel, terapie. Každopádně pokud jste právě finančně „dole“ a nedaří se, můžete zažívat zvýšený pocit stresu a úzkosti, studu, bezmoci apod. Právě v situacích „dole“ jako tyto můžete profitovat z reflexe a stálého zájmu, kdy je pozornost věnována jen vám.

Takže co dělat, pokud je to „moc“? Pokuste se vysvětlit situaci a zjistěte, jestli on či ona přizpůsobí cenu vašim možnostem. Většina terapeutů se cenově pohybují z pohledu svojí i klienta. Řekněte terapeutovi, jak si stojíte a pravděpodobně se dohodnete nad vzájemně odsouhlasenou cenou.

3. “Myslím, že to nikam nevede.”

Existuje spousta variací tohoto přístupu. “Nevím, co tu dělám“, „Nejsem si jistý, že to funguje” a „Už tu jsem dlouho a nic se nezlepšuje“ atd. jsou jedny z nich. Pokud jste se jasně nevyjádřili a to buď sobě, nebo vašemu terapeutovi, vaše terapie může stagnovat.

Formulování cílů, stejně tak jako i strategií, jež k cíli povedou je důležitou součástí. Můžete si dokonce domluvit zhodnocení průběhu terapie a vašeho vnímání pokroku a to čas od času. A to na začátku terapie, tak i na začátku konkrétní sesse.

Jindy a to je velmi časté, se objevuje jiná situace. Nutkání odejít se objeví právě v době, kdy jste to VY, kdo stojí před posunutím se v práci na sobě. Popření je v jistém smyslu zdravý mechanismus ochrany před problémy a prožíváním, na které nejste připraveni. Co když bolestivé uvědomění číhá za rohem? Pokud mluvíte o možnostech, které se skrývají za tužbou odejít, terapeut vám může pomoci nastavit si takové hranice a tempo, ve kterých se budete opět cítit bezpečněji. Tímto způsobem můžete vydržet dostatečně dlouho tak, aby jste se mohli propracovat důležitým a nechtěným, kterému jste se vyhýbali.

4. “Možná není ten správný typ.“

Na začátku terapie lidé poměrně často mají pocit, že tento terapeut není tím správným, nebo si z racionalizují, že si spolu nesedli. Ano, že si nesednete, se může stát, stejně jako třeba při randění. Většinou to je neurčitý pocit – naladění mezi vámi. Také se může stát, že jste se objevili ordinaci někoho, kdo prostě není dobrý terapeut. I tak to může být.

Klíčem v této situaci je neukončit terapii, ale získat informace navíc. Domluvte si úvodní schůzku, čtěte, udělejte srovnání. Nezkoušejte více než tři a pak si vyberte toho svého.

Aby toho nebylo málo, je zde ještě jedna stránka věci. To, že z něho či z ní máte zpočátku divný pocit…..nervozitu, odmítání, uzavřenost, úzkost, nepochopení atd. atd., může být tím, že vám nevědomky připomíná pro vás významnou osobu, osoby, zkušenosti a váš pocit je tímto setkáním zjitřený a silnější. Setkání a práce s takovým terapeutem vám může významně pomoci propracovat se tímto problémem a terapeut vám může právě díky tomuto prokázat velkou službu. Je to výzva a ne všechny výzvy jsou zpočátku subjektivně jednoduché.

5. “Prostě zavolám a zruším”, nebo nezavoláte a už se neozvete.

Samozřejmě když je čas ukončit terapii, je dobré ji ukončit. Pokud třeba důvodem byla fobie, nebo potíže ve vztazích a tyto potíže netrvají. Nebo schopnost poprat se s úskalími života umožní vhled a porozumění, které jste nabyli. Pokud ukončujete terapii pro tyto či podobné důvody, terapeut bude aktivním a hrdým podporovatelem vaší zralosti.

Dobrou zkušeností je dát této změně několik, či třeba jen jedno závěrečné sezení. Je svůdné zanechat vzkaz, email a napsat, že už nepřijdete. Tento způsob umožní, že nemusíte v realitě čelit tomu, co v představách vypadá jako nepříjemný rozchod.

Za neozváním se žádným způsobem jsou často nevyjádřené pocity a protože je váš vztah takto ukončen, není ani možnost k terapeutické práci.

Opět, pokud se to zdá obtížné, je to známkou, kde je hranice vašeho růstu.

Mnoho z nás má potíže s konci, obzvláště ve vztazích. Terapeutické ukončení je skvělou možností pro plné a otevřené rozloučení. Ukončení a uzavření dělá terapeutický vztah bohatším a úplným v rámci začátku, průběhu a konce.

Během závěrečných sezení se můžete vrátit k tomu, jak se cítíte při ukončování terapie, jak vnímáte svou změnu a pokud existuje ještě něco, na čem pracujete.

I když je  terapeutický vztah profesionální, je to zároveň hluboké spojení, kde se sdílí osobní a intimní.

Ukončení je zlatým hřebem tohoto vztahu a dovolí všem stranám zamyslet se a prožít, co toto období znamenalo.

Výše uvedené je platné nejen pro individuální psychoterapii, ale i pro typ psychoterapie při větším počtu osob. Tato forma se nazývá skupinová psychoterapie. Ve skupinové psychoterapii se důvody predčasného ukončení násobí a zesilují větším počtem osob, které se terapie účastní.

Zatímco tedy se výše uvedené důvody týkají jen vztahu terapeut - klient, ve skupině tímto důvodem může být jiný člen/členka skupiny, několik jejích členů, terapeut sám, anebo skupina jako celek.

Obecným a zároveň obtížným pravidlem je odepřít si rychlé řešení "prásknutí dveřmi" (i když je to lákavá představa) a využít situaci k většímu porozumění, práci na sobě a na svých vztazích. V analytické individuální a skupinové psychoterapii platí více než kde jinde, že trvalé změny jsou zároveň i pomalé změny. A naopak.

V textech obvykle používám rod mužský u slov terapeut, klient apod., a to jen z důvodu jednoduchosti a přehlednosti z pohledu textu samotného. Všechny termíny samozřejmě zahrnují muže i ženy.

Napište nám
KONTAKT

Mgr. Kamil Vondrouš

centrum Setkání - Opatství Emauzy

Vyšehradská 49/320

128 00 Praha 2

 

Telefon: +420 605 701 861
E-mail: kamil.vondrous@gmail.com