Peníze a Vztahy

Psychoterapie Praha

Peníze a vztahy

Jaký máme vztah k placení? Kde a jak se formoval náš vztah k finančním prostředkům a co pro nás znamenají v mezilidských interakcích? Tyto zdánlivě jednoduché otázky se týkají každého a jejich dynamika zasahuje i do psychoterapie.

Peníze a jejich výměna, vzdávání se peněz a jejich přijímání, je jedna ze základních společenských transakcí, při nichž se ke slovu hlásí nejrůznější charakterové a mezilidské pohnutky. Peníze jsou součástí našeho života a vztahují se i k psychoterapii.

Postoj k nim se netýká jen materiální hodnoty. Peníze mohou být prostředkem k posílení naší moci, k udržení kontroly, nebo naopak k zintenzivnění pocitu zranitelnosti a studu.

Jakým způsobem finanční prostředky ovlivňují naše mezilidské vztahy a jak s nimi pracujeme v psychoterapeutickém procesu? To je téma, které prozkoumáme v následujícím textu.

Peníze jako symbol

Byl svátek Dlouhého dne a do synagogy se hrnul nějaký pan Votický. U vchodu ho zarazil šames. „Mají zaplacené sedadlo?“ ptal se ho. „Já nic,“ odvětil pan Votický, „já mám v templu bratrance a chci mu říct jen slovíčko a jsem hned venku.“ Šames se mu bystře zadíval do obličeje a pak řekl podezíravě: „Voni švindlíři, voni se chtějí, mně se zdá, modlit!“

Výše uvedená židovská anekdota vyjadřuje jedno ze základních dilemat: nechce se nám platit. Komu by se také chtělo? Z vlastní zkušenosti víme, že se nám platit nechce, a víme také, že ani ostatním se nechce. A to navzdory realitě vztahů a výměn, z nichž je jasné, že platit se musí, na což poukazuje chování šamese. Jak všudypřítomné toto dilema je, ukazují četná lidová rčení o penězích, peněžních výměnách, emoční dynamice a charakterových strukturách: Bez peněz do hospody nelez! Ten by si pro korunu nechal vrtat koleno. Kdo rád dává, dvakrát dává. Ten si sedí na penězích. Nepustí ani chlup! Má srdce na dlani. Ta je na peníze jako čert!

Mohli bychom jistě pokračovat dál, ale zkrátka a dobře, peníze mají nejen materiální hodnotu, ale i silný emoční náboj. Jeden židovský aforismus říká, že člověk ukazuje svůj charakter třemi způsoby: svým talířem (chutí k jídlu), svou kapsou (vztahem k penězům) a svou zlostí.

Do peněz jsou promítány nejrůznější lidské tendence a pohnutky. Těžko se o nich mluví, vždyť i o sexu a jiných intimnostech se někdy hovoří snadněji než o výši příjmů nebo stavu bankovního účtu. To proto, že na peníze je mnohdy nahlíženo jako na něco nečistého, špinavého, spojeného se studem. Své peníze pociťujeme velmi intimně.

Obchodní dimenze sebepoznání a uzdravení

Psychoterapie je proces, který pomáhá lidem s různými psychickými, fyzickými nebo vztahovými problémy. Terapie se neodehrává v izolaci, ale v rámci vztahu mezi pacientem a terapeutem a tento vztah je osobní a vzájemně obohacující. Přestože má psychoterapie hluboký lidský rozměr, nelze opomenout ani její obchodní aspekt.

Terapeut nabízí svou odbornost, zkušenosti a znalosti, zatímco pacient platí za tuto službu penězi, které podporují terapeutovu obživu. Z terapií si pacient odnáší cenné, ale někdy těžko popsatelné zkušenosti. Tyto zkušenosti následně přispívají k jeho lepšímu a plnějšímu živo-bytí.

Zajímavé je, že zpoplatnění procesu sebepoznání a osobního růstu není novým jevem. Tento fenomén je starý jako lidstvo samo. V řecké mytologii například ti, kteří se rozhodli sestoupit do říše temnoty Hádu, museli zaplatit Charonovi za převoz přes řeku Styx. Podobně v Delfách byli lidé, kteří se chtěli ucházet o věštbu v Apollonově chrámu, vítáni nápisem Poznej sám sebe, což je připomínka, že k hlubokému poznání a duchovnímu růstu je třeba nějaká forma výměny – ať už obětováním, nebo darem. Tento koncept „něco za něco“ patřil ke každodennímu životu starých Řeků a stal se pevnou součástí jejich psychofyzického a duchovního života. Psychoterapie a sebepoznání se tedy dotýkají nejen vnitřní proměny, ale i vztahu mezi odborností terapeuta a touhou pacienta po změně.

Technologie a změna

V psychoterapii se obvykle setkáváme s klienty osobně, na stejném místě a v pevně stanovený čas. Tento tradiční model však v posledních letech, zejména po pandemii covidu-19, zaznamenal změnu. Stále více lidí využívá online setkávání, což je forma, která zůstává osobní, ale zároveň s sebou nese určitou fyzickou vzdálenost a zprostředkování pomocí technologií. Vzniká specifický prostor „mezi“, v němž se lidé setkávají, ale zároveň jakoby nesetkávají. Během krizového období to bylo efektivní řešení a z nouze se stala běžná praxe. V současnosti, kdy tento trend stále přetrvává, můžeme pozorovat, že poptávka po takovém způsobu interakce ukazuje na zvýšený zájem o méně intenzivní osobní kontakt. Tento trend není omezen jen na psychoterapii, ale rozšířil se i na oblasti, jako jsou online seznamky a pracovní schůzky.

Již před pandemií, v souvislosti s rozvojem online komunikace, začali klienti vyjadřovat zájem o možnost platit za terapeutické služby prostřednictvím platebních karet nebo online platebních systémů. Odpovědí na tuto žádost by mohlo být jednoduché „samozřejmě“, protože tento způsob platby výrazně zjednodušuje celkový proces, zejména pro klienta. Nicméně situace může být složitější.

Příklad z praxe

Pan J. je úspěšný muž středního věku, který se rozhodl pro intenzivní psychoterapii. Po dohodnutí ceny za služby terapeuta navrhl možnost platby převodem. Bylo to pro něj přirozené – ve svém podnikání byl zvyklý na elektronické transakce a hotovost nosil jen zřídka. Terapeut s návrhem souhlasil a platby probíhaly zpočátku hladce, ačkoli to znamenalo pro terapeuta určitou administrativní zátěž navíc, když musel pravidelně kontrolovat bankovnictví ve volném čase.

Postupem času začaly platby přicházet se zpožděním. Terapeut musel pana J. znovu a znovu upozorňovat na nezaplacené částky. Vždy, když se platby neobjevily, musel na ně terapeut myslet a připomínat je. Jakýkoli problém byl vždy klientem vysvětlen jako „nedopatření“ a situace se na chvíli vyřešila. Pan J. se nakonec pokaždé upřímně omluvil, aby se situace příště opakovala podobně, jen v jiné variaci. Rozvinula se forma hry „na honěnou“ v kombinaci se rčením „já nic, já muzikant“.

Terapeut, unavený opakovanými situacemi, musel zareagovat a zcela změnit podmínky. Zamítl platby převodem a trval na hotovostní transakci „z ruky do ruky“. Až mnohem později, s odstupem času a rostoucí důvěrou, se pan J. otevřel a připustil, že celá tato hra nebyla náhodná, ale záměrná – ale nic z toho si nesměl a nemohl vědomě přiznat.

Co se za hrou skrývalo? Když pan J. odmítal přímou platbu, nešlo jen o peníze. Skrytý konflikt mezi ním a terapeutem spočíval v moci a kontrole. Pan J. nevědomě soupeřil s terapeutem o to, kdo bude ovládat situaci, kdo bude mít kontrolu nad vztahem. A platba, která měla být jednoduchou transakcí, se stala způsobem, jak si dopřávat malých vítězství, triumfů, které klienta udržovaly v pozici moci.

Na hlubší, nevědomé úrovni se pan J. chtěl vyhnout těmto nepříjemným emocím: pocitu ponížení, nehodnoty a vzteku, které vyplývaly z jeho role, v níž si musel říkat o pomoc a ještě za ni platit. Byl to jeho způsob, jak si udržet kontrolu a vyhnout se zranitelnosti. A co víc, v představách pana J. tato dynamická výměna ponižování působila terapeutovi kruté potěšení.

Platba převodem, která byla pro pana J. tak přirozená a pohodlná, mu umožňovala vyhnout se zmíněným rozporuplným a nepříjemným pocitům. V online prostředí mohl transakci kontrolovat, vyhýbat se přímému střetu a jednoduše ignorovat všechny komplikace spojené s fyzickou výměnou peněz. Bez ohledu na to, jak jednoduché se to mohlo zdát na povrchu, ve skutečnosti šlo o hluboký psychologický proces, který ukazoval, jak i zdánlivě malá rozhodnutí o platbách mohou odhalit skrytý vnitřní boj o moc, kontrolu a zranitelnost.

Vztahy, ať už osobní, nebo terapeutické, se nikdy netýkají jen výměny služeb. Každá interakce s druhým člověkem je protkána mnohými pocity a nevědomými motivacemi. I když pan J. nakonec platby „vyřešil“, jeho skutečná výzva spočívala v konfrontaci s vlastními vnitřními konflikty, které měl konečně možnost nahlédnout a prozkoumat.

Přímo, nebo zprostředkovaně

Když se zamyslíme nad situacemi, kdy dochází k finančním transakcím v hotovosti, uvědomíme si, že tyto výměny obsahují určité napětí. Míra a důvody tohoto napětí jsou rozmanité, stejně jako individuální zkušenosti s mezilidskými, a tedy i finančními výměnami. Pokud je mezi lidmi při transakci přítomen bankovní převod, kreditní karta nebo telefon, napětí se obvykle zmírňuje. Přímá platba může odhalit hlubší a skrytější části naší osobnosti.

Závěrem

Každý z nás má různé „kapsy“, které bychom raději nechali ve stínu nebo polotemnotě, někdy i před sebou samými. To nám však může bránit v sebepoznání a osobním růstu. Jaký je váš vztah k placení? Kde a jak se formoval váš vztah k penězům? Co pro vás znamenají peníze v mezilidských vztazích? Tyto zdánlivě jednoduché otázky se týkají každého z nás.

                                                                                                                   Kamil Antonín Vondrouš

                                                                                                                   PSYCHOLOGIEDNES, duben 2025