Předčasné ukončení v psychoterapii

Individuální a skupinová terapie Praha - předčasné ukončení

Ukončení stejně jako začátek patří k základním kamenům každé psychoterapie. A protože stejně jako začátek probíhá otevřeně mezi terapeutem a vámi, byl by dobré, aby stejným způsobem proběhlo také ukončení. V textu níže je popsána řada důvodů a situací, díky kterým to někdy není možné.

1. "Terapeut se mě „dotknul“

 Psychoterapeuti nejsou všemocní, vševědoucí.  A stejně tak jako ostatní lidé dělají chyby. Zcela konkrétně vám neporozumí, něco si nepamatují, nebo něco vidí z jiné stránky. A všechny tyto „chyby“ se mohou přihodit během hlubokého a osobního vztahu, který mezi sebou máte. Ba právě kvůli tomuto vztahu můžete být naštvaní na to jaký byl, byla či nebyl, nebyla. Pokud jste v terapii po nějaký čas, je téměř pravidlem, že se někdy na svého terapeuta naštvete.

Přes všechny tyto nepříjemnosti to může být velká příležitost. Většina lidí má v životě potíže s konfrontacemi. Je možné se nechat unést a ječet, nebo se uzavřít a spolknout to. Cokoliv z toho uděláte, není to to, čemu říkáme ideální. Pro vás. Pokud něco z toho cítíte ke svému terapeutovi, je možné vyzkoušet jiné chování a ne jen krajní možnosti uvedeny výše.

Pokud je psychoterapeut člověkem na svém místě, tak vás uslyší a pomůže vám projít vším co se ve vás děje tak, aby jste nebyli v pocitech „chyceni“. Nebude vám to vymlouvat, ani nezačne plakat, ani vám to „nenandá“ zpátky. Bude to jiná situace od norem, které znáte a právě proto obohacující.

Můžete prozkoumávat, jak se cítíte a dívat se na to, jak vás to informuje o vaší práci v terapii. Terapeutovi to může dokonce pomoci vám lépe rozumět a výsledkem může být, že si začnete být bližší a vaše další terapie bude bohatší a smysluplnější.

2. “Už si to nemůžu dovolit.”

Když se nám zhorší finanční situace, první odpovědí je zbavit se „zbytečností“ jako například posilovna, restaurace a někdy také bohužel terapie. Každopádně pokud jste právě finančně „dole“ a nedaří se, můžete zažívat zvýšený pocit stresu a úzkosti, studu, bezmoci apod. Právě v těchto situacích můžete profitovat z reflexe a stálého zájmu, kdy je pozornost věnována jen vám.

Takže co dělat, pokud je to „moc“? Pokuste se vysvětlit situaci a zjistěte, jestli psychoterapeut může přizpůsobit cenu vašim možnostem. Většina terapeutů je cenově flexibilní. Řekněte terapeutovi, jak si stojíte a pravděpodobně se dohodnete.

3. “Myslím, že to nikam nevede.”

Existuje spousta variací tohoto přístupu. “Nevím, co tu dělám“, „Nejsem si jistý, že to funguje”,  „Už tu jsem dlouho a nic se nezlepšuje“ atd. jsou jedny z nich. Někdy je těžké vyjádřit, co cítíte a to buď sobě, nebo vašemu terapeutovi a pak vaše terapie může stagnovat.

Formulování cílů, stejně tak jako i strategií, jež k cíli povedou, je důležitou součástí. Mluvit o tom, jak se v terapii cítíte, jak vnímáte průběh terapie a pokroky je smysluplné v průběhu celé spolupráce.

Jindy, a to je velmi časté, se objevuje jiná situace. Nutkání odejít se objeví právě v době, kdy jste to VY, kdo stojí před posunutím se v práci na sobě. Popření je v jistém smyslu zdravý mechanismus ochrany před problémy a prožíváním, na které nejste připraveni. Co když bolestivé uvědomění číhá za rohem? Pokud mluvíte o možnostech, které se skrývají za tužbou odejít, terapeut vám může pomoci nastavit si takové hranice a tempo, ve kterých se budete opět cítit bezpečněji. Tímto způsobem můžete vydržet dostatečně dlouho tak, aby jste se mohli propracovat důležitým a nechtěným tématem, kterému jste se vyhýbali.

4. “Možná není ten správný typ“

Na začátku terapie lidé poměrně často mají pocit, že tento terapeut není tím správným nebo si  racionalizují, že si spolu nesedli. Ano, že si nesednete, se může stát, stejně jako třeba při randění. Většinou to je neurčitý pocit – naladění mezi vámi. Také se může stát, že jste se objevili v ordinaci někoho, kdo prostě není dobrý terapeut. I tak to může být.

Klíčem v této situaci je neukončit terapii, ale získat více informace. Domluvte si úvodní schůzku, čtěte, ptejte se na doporučení.

Aby toho nebylo málo, je zde ještě jedna stránka věci. To, že z něho či z ní máte zpočátku divný pocit, např. cítíte nervozitu, odmítání, uzavřenost, úzkost, nepochopení atd., může být způsobeno tím, že vám nevědomky připomíná pro vás významnou osobu, osoby, zkušenosti a váš pocit je tímto setkáním zjitřený a silnější. Tyto ne zcela vědomé motivace je dobré mít na paměti a v psychoterapii obzvlášť. Setkání a práce s takovým terapeutem vám může významně pomoci propracovat se tímto tématem a terapeut vám může právě díky tomuto prokázat velkou službu. Je to výzva a ne všechny výzvy jsou zpočátku subjektivně jednoduché.

5. “Prostě zavolám a zruším”, nebo nezavoláte a už se neozvete.

Samozřejmě když je čas ukončit terapii, je dobré ji ukončit. Pokud vaše potíže odezněly, nabyli jste schopnost poprat se s úskalími života a získali jste vhled a porozumění sobě samému, je čas uvažovat o ukončení terapie. Pak bude  terapeut aktivním a hrdým podporovatelem společného ukončení.

Dobrou zkušeností je dát této změně několik závěrečných sezení. Je svůdné zanechat vzkaz, email a napsat, že už nepřijdete. Tento způsob umožní, že nemusíte v realitě čelit tomu, co v představách vypadá jako nepříjemný rozchod. K těmto nepříjemných pocitům už nebude možné se vrátit a spolu s terapeutem je propracovat tak, aby v budoucnu v běžném životě byly lépe zvládnutelné.

Ukončit vztah, rozloučit se, opustit blízkého člověka není pro nikoho z nás lehké. Terapeutické ukončení je skvělou možností pro plné a otevřené rozloučení. Ukončení a uzavření dělá terapeutický vztah bohatším a úplným v rámci začátku, průběhu a konce.

Během závěrečných sezení se můžete vrátit k tomu, jak se cítíte při ukončování terapie, jak vnímáte svou změnu a jestli je ještě něco, na čem byste potřeboval pracovat.

I když je  terapeutický vztah profesionální, je to zároveň hluboké spojení, kde se sdílí osobní a intimní témata.

Ukončení je zlatým hřebem tohoto vztahu a dovolí všem stranám zamyslet se a prožít, co toto období znamenalo.

Výše uvedené je platné nejen pro individuální psychoterapii, ale i pro psychoterapii většího počtu osob. Tato forma se nazývá skupinová psychoterapie. Ve skupinové psychoterapii se důvody předčasného ukončení násobí a zesilují větším počtem osob, které se terapie účastní.

Zatímco výše uvedené důvody se týkají jen vztahu terapeut - klient, ve skupině tímto důvodem může být jiný člen/členka skupiny, několik jejích členů, terapeut sám, anebo skupina jako celek.

Obecným a zároveň obtížným pravidlem je odepřít si rychlé řešení "prásknutí dveřmi" (i když je to lákavá představa) a využít situaci k většímu porozumění, práci na sobě, na svých vztazích a osobnímu růstu. V analytické individuální a skupinové psychoterapii platí více než kde jinde, že trvalé změny jsou zároveň i pomalé změny. A naopak.

V textech obvykle používám rod mužský u slov terapeut, klient apod., a to jen z důvodu jednoduchosti a přehlednosti z pohledu textu samotného. Všechny termíny samozřejmě zahrnují muže i ženy.

Napište nám
KONTAKT

Mgr. Kamil Vondrouš

centrum Setkání - Opatství Emauzy

Vyšehradská 49/320

128 00 Praha 2

 

Telefon: +420 605 701 861
E-mail: kamil.vondrous@gmail.com