Předčasné ukončení v psychoterapii

Individuální a skupinová terapie Praha

• Jakákoliv terapie není jen procházka růžovým sadem. Jsou období jednodušší, ale i složitější. A také začátky a konce nebývají nejlehčí a nejoblíbenější. Přesto patří pevně k životu a ke vztahům.
• Ukončení stejně jako začátek patří k základním kamenům každé psychoterapie.
• A protože stejně jako začátek probíhá otevřeně mezi terapeutem a vámi, byl by dobré, aby stejným způsobem proběhlo také ukončení. V textu níže je popsána řada důvodů a situací, díky kterým to není někdy možné.

1. Psychoterapeuti nejsou všemocní. A to je v pořádku

Psychoterapeuti nejsou vševědoucí, nejsou bezchybní, stejně jako všichni ostatní lidé. I oni dělají chyby. Mohou vám neporozumět, zapomenout na něco, co jste řekli, nebo vidět situaci z jiné perspektivy. A právě tyto „chyby“ mohou vzniknout během hlubokého, osobního vztahu, který mezi sebou máte.

Možná se cítíte naštvaní na svého terapeuta kvůli něčemu, co udělal nebo neudělal. Pokud jste v terapii nějaký čas, je téměř jisté, že jednou zažijete moment, kdy se na svého terapeuta naštvete. A to je naprosto normální.

Tento vztek ale může být velkou příležitostí pro růst. Mnoho lidí má problém s konfrontacemi – buď se nechají unést a vybuchnou, nebo se uzavřou a vše v sobě potlačí. Ani jedno z těchto chování není ideální. V terapii máte možnost zkusit jiný přístup.

Pokud je váš terapeut na svém místě, naslouchá vám a pomůže vám projít tím, co se ve vás děje, aniž by vás obviňoval nebo ignoroval. Nebude vám vymlouvat vaše pocity, nebude reagovat přehnaně ani se snažit vás „krotit“. Místo toho vytvoří prostor, který je odlišný od běžných reakcí, které znáte, a to je přesně to, co může být pro vás obohacující.

Tato konfrontace může být příležitostí pro hlubší sebepoznání. Můžete prozkoumat své pocity a zjistit, co vám říkají o vaší práci v terapii. Terapeutovi to může pomoci vám lépe porozumět, což může vést k silnějšímu vztahu a kvalitnější terapii v budoucnosti.

Takže i když se někdy ve vztahu s terapeutem objeví nepříjemné chvíle, berte to jako příležitost k růstu.

______________________________________________________________________________________________________________________

2. Když se zhorší finanční situace, nevyhazujte pomoc z okna

Když se nám zhorší finanční situace, první instinkt bývá zbavit se „zbytečností“. A mezi těmito „zbytečnostmi“ se často ocitne posilovna, návštěvy restaurací, a někdy bohužel i terapie. Když se člověk potýká s finančními problémy, je přirozené snažit se šetřit, ale co když je právě v takových obdobích psychická podpora nejvíce potřebná?

Pokud se nacházíte ve složitém finančním období, můžete zažívat zvýšenou úroveň stresu, úzkosti, studu a bezmoci. V takových chvílích je obzvlášť důležité nezanedbávat péči o své duševní zdraví.

Právě v těchto těžkých obdobích byste mohli nejvíce profitovat z pravidelných psychoterapeutických sezení, která vám poskytují prostor, kde je pozornost věnovaná pouze vám, vašim pocitům, potřebám a výzvám.

Pokud vám finanční situace neumožňuje pokračovat ve vaší terapii, nebojte se to s terapeutem otevřeně probrat. Zkuste vysvětlit svou situaci a zjistit, zda by vám terapeut mohl nabídnout upravenou cenu, která bude odpovídat vašim momentálním možnostem. Mnoho terapeutů je ochotných přistoupit na flexibilní ceny a najít řešení, které bude výhodné pro obě strany.

Nemusíte se bát sdílet, kde se nacházíte. Otevřenost a komunikace jsou klíčem k nalezení cesty, jak se ve své psychoterapii posunout i v těžkých obdobích. Věřte, že většina terapeutů vám ráda vyjde vstříc, abyste mohli pokračovat ve své cestě ke zlepšení duševního zdraví bez toho, aby vás to finančně zruinovalo.

______________________________________________________________________________________________________________________

3. “Myslím, že to nikam nevede.”

Terapie může být náročná cesta a každý, kdo se do ní pustí, může občas narazit na momenty pochybností. "Nevím, co tu dělám", "Nejsem si jistý, že to funguje", nebo "Už tu jsem dlouho a nic se nezlepšuje" jsou myšlenky, které mohou v hlavě vyvstat. Někdy je těžké vyjádřit, co přesně cítíte – buď sobě, nebo terapeutovi. A právě v těchto chvílích může vaše terapie stagnovat, pokud se to neprobere a nevyjasní.

Jedním z klíčových prvků efektivní terapie je formulování cílů a strategií, které k těmto cílům povedou. Je důležité mluvit o tom, jak se v terapii cítíte, jak vnímáte její průběh a jaké pokroky nebo výzvy jste na své cestě zažili. Tato reflexe by měla být součástí procesu po celou dobu, kdy spolupracujete s terapeutem.

Existuje ale i jiný scénář, který je velmi častý. Zatímco se ocitáte na prahu změny a seberozvoje, může se objevit silné nutkání od terapie odstoupit. Tento impuls většinou nastává ve chvíli, kdy je to právě vy, kdo je připraven posunout se dál a čelit nevyřešeným problémům. V takových momentech je potřeba si uvědomit, že popírání a touha ustoupit mohou být přirozenými mechanismy ochrany. Tyto pocity vznikají, protože se obáváme, co se skrývá za bolestivým uvědoměním, které nás může zasáhnout.

Pokud zjistíte, že se vám tento impuls objevuje, je důležité o něm mluvit. Terapeut vám může pomoci nastavit si vhodné hranice a tempo, ve kterém se budete cítit bezpečněji. Společně můžete najít způsob, jak vytrvat dostatečně dlouho, abyste se dostali k těm nejtěžším a nejdůležitějším tématům, kterým jste se do teď vyhýbali. A právě těmito kroky se vám může otevřít cesta k skutečné změně a růstu.

______________________________________________________________________________________________________________________

4. Pocit, že terapeut není ten pravý: Jak se s tím vyrovnat?

Na začátku terapie se mnoho lidí setkává s pocitem, že terapeut není tím správným pro ně, nebo si racionalizují, že si spolu jednoduše nesedli. Tento pocit může být podobný tomu, jaký máme při randění – občas si prostě nesedneme s někým na první pohled. Tento neurčitý pocit, který nelze snadno vysvětlit, může být jen otázkou naladění mezi vámi a terapeutem.

Je ale také možné, že jste narazili na terapeuta, který vám skutečně nevyhovuje nebo není tím pravým specialistou pro vaše potřeby. Ačkoliv to může být zklamání, není to nutně důvod k okamžitému ukončení terapie. Klíčem v této situaci je hledat více informací a porozumění. Neztrácejte naději hned na začátku. Doporučuji domluvit si úvodní schůzku, přečíst si doporučení od ostatních klientů nebo se zeptat na další zkušenosti, než se rozhodnete.

Existuje však ještě jedna důležitá stránka věci, kterou je dobré mít na paměti. Někdy to, že se při setkání s terapeutem cítíte nepohodlně, nervózně nebo odmítavě, může mít hlubší kořeny. Může to souviset s tím, že vám terapeut nevědomky připomíná někoho nebo něco z vaší minulosti – významnou osobu nebo zkušenost, která ve vás vyvolává silné emoce. Tento pocit může být výrazně zjitřený právě v důsledku setkání s terapeutem.

Pokud tento vzorec skutečně existuje, může být terapeut právě tím, kdo vám pomůže s tímto tématem pracovat a umožní vám ho lépe pochopit. Tato výzva, byť na první pohled obtížná, vám může nabídnout příležitost k hlubší sebereflexi a uzdravení. Ačkoli výzvy nemusí být na začátku jednoduché, často se ukáže, že jsou to právě ty nejnáročnější momenty, které nás vedou k největšímu růstu.

Terapie není vždy o tom, že se hned cítíte dobře. Někdy to znamená vydat se na cestu, která je náročná, ale na konci vám přinese významné výsledky.

______________________________________________________________________________________________________________________

5. "Prostě zavolám a zruším, nebo jen napíšu"

Ukončení terapie je důležitým krokem na vaší cestě. Pokud jste již pocítili úlevu, zvládáte životní výzvy a získali jste hlubší vhled do sebe sama, je čas přemýšlet o tom, jak terapii ukončit. V takovém okamžiku je terapeut obvykle aktivním a podporujícím partnerem, který společně s vámi pomůže toto rozhodnutí realizovat.

Dobrým krokem může být věnovat závěrečným sezením dostatečnou pozornost, aby proces ukončení terapie probíhal plynule a s respektem. Ačkoli je lákavé jednoduše zanechat vzkaz nebo e-mail s oznámením, že už nebudete chodit, tento způsob často znamená, že se vyhýbáme čelit emocím spojeným s ukončením vztahu, který byl pro nás něčím důležitým. Tento krok vám může pomoci vyhnout se nepříjemným pocitům, ale zároveň vás ochudí o možnost pracovat s těmito emocemi.

Ukončení terapie by mělo být příležitostí pro uzavření, které vám umožní podívat se na to, co vám tento terapeutický vztah dal. Jak se cítíte při myšlence na jeho ukončení? Jaký pokrok jste dosáhli? A je ještě něco, co je třeba dokončit nebo doladit?

Ukončení vztahu, ať už terapeutického nebo osobního, není nikdy jednoduché. Nicméně v případě terapie má ukončení významný terapeutický přínos. Poskytuje prostor pro reflexi, zhodnocení změn, které proběhly, a zároveň pomáhá uzavřít kapitolu tak, aby byla v souladu s celkovým procesem.

Během posledních sezení se můžete vrátit k tomu, co vám tento proces dal, jaké změny v sobě cítíte a jestli je něco, na čem byste ještě potřebovali pracovat. Terapeutický vztah je profesionální, ale přesto se často dotýká velmi osobních a intimních témat. A právě toto uzavření vztahu může být pro všechny zúčastněné nezapomenutelným a důležitým momentem.

Ukončení je zlatým hřebem celého procesu a dává prostor pro vyrovnání se s tím, co terapie znamenala, a jak ovlivnila váš život. Dává vám možnost se podívat zpět a vnímat růst, který jste prožili.

______________________________________________________________________________________________________________________

Skupinová psychoterapie

Výše uvedené je platné nejen pro individuální psychoterapii, ale i pro psychoterapii většího počtu osob. Tato forma se nazývá skupinová psychoterapie. Ve skupinové psychoterapii se důvody předčasného ukončení násobí a zesilují větším počtem osob, které se terapie účastní.

Zatímco výše uvedené důvody se týkají jen vztahu terapeut - klient, ve skupině tímto důvodem může být jiný člen/členka skupiny, několik jejích členů, terapeut sám, anebo skupina jako celek.

Obecným a zároveň obtížným pravidlem je odepřít si rychlé řešení "prásknutí dveřmi" (i když je to lákavá představa) a využít situaci k většímu porozumění, práci na sobě, na svých vztazích a osobnímu růstu. V analytické individuální a skupinové psychoterapii platí více než kde jinde, že trvalé změny jsou zároveň i pomalé změny. A naopak.

V textech obvykle používám rod mužský u slov terapeut, klient apod., a to jen z důvodu jednoduchosti a přehlednosti z pohledu textu samotného. Všechny termíny samozřejmě zahrnují muže i ženy.